Ráno se budím zvukem projíždějících aut, pomalu výlézám z postele, úklid nějak zanedbávám, vždyť kontrola pořádku dnes nepřijde. Sedám k snídani a otvírám denní tisk. Není příliš aktuální, je již starý i několik dní, ale já ho čtu ráda, v myšlenkách mě totiž vrací do dvou uplynulých týdnů, do týdnů ve kterých vstávání bylo snadné, kde uklízet stan bylo běžné a snídani neprovázelo ticho jako nyní, ale spousta smíchu a radosti. Je to tak, uběhlo to rychleji než voda a než se člověk stačil nadechnout, skončilo to... 15 krásných dní 2. běhu Tábora Radost.
Říkáte si, proč nám tam bylo tak krásně? No, bude to asi díky těm skvělým 117 dětem, které na tábor přijely plné nadšení a odhodlání vše si užít s radostí. O tom vypovídají i některé táborové pokřiky: „Lišky železnici staví, u toho se dobře baví.“ Dlouhodobým heslem našich vedoucích je slavný pokřik: „I když prší, i když leje Pavlínka se vždycky směje.“ Říkáte si, co je na tom tak vtipného? Inu, pro toho, kdo nezná Pavlínku, asi nic :-).
Čtu si táborové noviny a u toho se opravdu dobře bavím, vzpomínám, jak se při ranní prohlídce pořádku holky a kluci vedoucí dohadují, proč že těm klukům ta prohlídka pořádku trvá tak dlouho. Voldy stále a trpělivě vysvětluje, že u kluků trvá kontrola jednoho stanu i 20 min., zatímco u holek se během 20 min. stihne prohlídek i pět (netušily byste, že i ponožky se dají poskládat do komínků). Taky jsem pomalosti kulčičích prohlídek nevěřila a musela jsem se jít přesvědčit na vlastní oči. Vstoupím tedy do jednoho stanu, o kterém by se rozhodně nedalo říct, že je uklizen, a měrou nemalou se zděsím.... je vidět, že tady někomu chybí maminka, a tak se pouštíme do uklízení a skládání.... věru, chlapecký způsob jak poskládat tričko je rychlý, originální, jen to tričko vypadá, jak kdyby vypadlo krávě z bachoru. Pusíme se tedy do vysvětlování úplně od začátku, přehnout jednu stranu, potom druhou stranu, pak přeložit tričko na půl, uhladit a tričko je poskládáno... Následný komentář obyvatele stanu mě málem odzbrojil: „Tý vogo, ono to fakt funguje, ono je to fakt poskládaný.“ Kdyby tábor neměl pro některé jiný přínos, pak je mi velkou útěchou, že třeba alespoň ta trička se kluci skládat naučily :-).
Z vtipných historek by se dalo vybírat, ale většina z nich byla již zmíněna v táborových vydáních The Klasterec Times – čtěte tedy – nejlépe při ranním kakau a chlebu s bizulkou (recept také v The Klasterec Times).
Znova vyhlédnu z okna a ten slejvák! Ještě štěstí, že nám počasí vyšlo tak krásně. Téměř celých 14 dní bez deště a když už spadlo pár kapek, pak musíme říct, že jsme se na ně těšily jak na smilování. Počasí tedy krásné, jídlo chutné, díky tety a stejdové kuchaři! Žádná velká zranění nebyla. Prostě prima dva týdny. A jak si udržet tu krásnou táborovou atmosféru po celý rok? Řídit se radami uvedenými v posledním výtisku The Klasterec Times?
Old Shatterhand radí: Jak zvládat stesk po táboře?
1. Udělej si každé ráno doma s rodiči nástup.
2. Koupej se každý den ve studené vodě a vytrvale vzdoruj nabídkám teplé sprchy či vany s bublinkami.
3. Když ti bude obzvláště smutno, obejdi si obývák country krokem. Můžeš to naučit třeba vašeho psa.
4. Zahoď všechny dlouhé kalhoty. Ukaž všem svá vysportovaná opálená lýtka.
Ano, i to je možné, já bych ještě připojila jednu radu – napiš kamarádům dopis, určitě je potěší a tebe zase potěší jejich odpovědi. Přijeď se co nejdřív zase podívat do Ameriky, už třeba v září či poté během podzimních prázdnin. Antonio a Mipe tam na tebe budou čekat.
Děkovali jsem na posledním nástupu, ale ještě tady připojím velké díky všem táborníkům za skvělou atmosféru, kterou na táboře vytvořili, všem vedoucím za jejich plné nasazení, všem kuchařkám za skvělá jídla. Mezi nejopěvovanější patří necelá tisícovka borůvkových knedlíků a borůvkové táče, které byly vytvořeny z 25,5 kg borůvek, které naše družinky přinesly z okolních lesů, a to jenom v prvním sběru (ano, kdo tedy v anketě odpověděl správně, získává volný vstup do Voldy ho lázní na příští rok :-)).
A díky i všem ostatním, kteří jste se jakkoliv podíleli na tom, že jsme mohli na Americe strávit těch krásných 14 dní. Není to ale jen naše zásluha, největší zásluhu na těch krásných 14 dnech má Bůh. Děkujme mu za to.
Již brzy na viděnou se těší
Maruška
