I malí jsou odvážní

Čtvrtý táborový den jsme večer plnili zkoušky odvahy. I když jsme se možná někteří báli, dokázali jsem svůj strach překonat a dojít až do konce. Následující článek napsala účastnice stezky odvahy nejmladších tábornic.

Nevím jak to měly ostatní skupinky, ale nejmladší holky měly stezku odvahy. Probíhalo to nějak takhle: Nejdřív mě vedoucí zavázala šátek přes oči. Pak mě nějaký člověk vzal za ruku, zamotal a odvedl, takže jsem vůbec nevěděla kde jsem. Někam mě oklikami odvedl a pak mi pošeptal, ať jdu tam, kam směřuje provázek.

Ač mě jednou provázek zavedl ke stromu, do kterého jsem narazila obličejem, šla jsem dál. A každý provaz má svůj konec. Na tomto místě jsem zůstala stát. Kolem mě jacísi tvorové dělali pěkně hlasité zvuk. Poté mi někdo rozvázal šátek z očí. Byl to vedoucí. Dostala jsem od něj bonbón a mohla jsem jít spát.

Sárka Š. - Sýkorky