Farewell třetím rodinkám aneb Kdo stvořil mrkající hvězdy?

Farewell třetím rodinkám aneb Kdo stvořil mrkající hvězdy?

 

Ahoj, jmenuju se Sára a letos jsem byla poprvé na táboře. Je mi teprve sedm měsíců, takže jsem si s sebou DSC_1774přivezla dva družníky, ovšem příští rok už to asi zvládnu sama. Nechci si stěžovat, ale nebyli úplně nejvýkonnější.

Ani jednou za celý tábor jsme například nevylovili míček z tůňky. A na Malé Americe jsme s kočárkem dojeli jen ke krmelci. O výsledcích fotbalových utkání, do nichž naše družinka nasadila svého zástupce, se radši ani nebudu zmiňovat… Rovněž tatínkův přístup k maratonu, který se mnou v rámci olympiády absolvoval, byl poněkud laxní. Plánovala jsem se poprat o bednu.

Nicméně to nemění nic na tom, že se mi táborničení zalíbilo. Každý den jsme se dozvídali, jak Pán Bůh stvořil svět. A svět, ten já mám ráda. Věnuju teď všechen čas jeho objevování. Nejlepší ze všeho bylo samo sebou páteční stvoření zvířátek. A nejsympatičtější zvířátko byla myška za zenitem v podání strejdy Depa. Jedla na nástupišti sýr, a já když někde vidím něco k snědku, tak mě to ohromně zajímá. Měla jsem s sebou sice osobní zásobovačku, ale s těmi kašičkami a zeleninkou u mě vůbec nezabodovala. Mnohem víc mě zaujal právě ten sýr nebo třeba švestkové knedlíky, které mi byly odepřeny. Příště jsem rozhodnutá využívat nabídky místní kuchyně, která vypadala vážně lákavě.

Když jsme u toho jídla, učinila jsem taky několik více či méně úspěšných pokusů o spořádání krásných dřevěných korálků, které nám rozdávala každý den teta Klárka. Navlékali jsme si postupně celý stvořený svět na šňůrku, ale k jídlu prý nebyl. My maličcí jsme naštěstí dostali ještě jedny krásné kousací korále a na těch hoduju od té doby neustále.

Co se dělo po večerech nevím, horský vzduch mě pokaždé dost zmohl. Čtvrteční heslo znělo „Večer šuhaj, ráno šuhaj!“, takže asi vždycky někdo držel noční hlídku…

VK7_3808Tímhle vším chci zkrátka říct, že třetí běh táborů rodin 2018 se podle mě vydařil. Za což patří díky hlavnímu vedoucímu Peťovi a jeho ženě Klárce, treperendám, tetám v kuchyni, všem malým i velkým táborníkům a tábornicím, otcům Romanovi a Tomášovi a v neposlední řadě lesnímu muži Vikimu.

Bylo nás všude plno a byla to pecka. A už teď víme, že za rok nás, dá-li Pán, bude zase o pár víc. A my už nebudeme s Esterkou z Kobylnic nejmladší a všechno těm mrňouskům na Americe ukážeme… 

 

Rodinkám 2019 tříkrát: „Aleluja, aleluja, aleluja!“