Americký středověk

Jak jsme přišli o elektřinu a začal náš "Americký středověk"

Byla noc. Já spala. Moje družinka spala. Tábor spal. Spal klidným spánkem, neboť usínal za nádherného večera plného hvězd. Ráno vše vypadalo jinak. Proč?

Uprostřed noci, najednou, z ničeho nic a prostě absolutně neočekávaně mě probudila silná sprška vody. Přímo do obličeje. Chvíli mi trvalo, než jsem se úplně probrala a dostatečně zhodnotila situaci. Byla bouře. Divná… velmi divná bouře. Samý blesk a žádný hrom. Světlo bylo téměř bez přestání a silný vítr byl také patrný na šíleně se kmitající družinkové vlaječce. Najednou přišel však silný poryv větru. Přesně v tom okamžiku mi svitlo, kde se vzala v mém stanu voda. Dva malé a zcela nenápadné uzlíky na šňůrkách, dohromady s nedotaženými spodními šňůrami na podsadě dovolily, aby se celta pootevřela a nechala vodu vniknout dovnitř. Vzala jsem do rukou svého velikého plyšáka a držela sem ho tak, aby příští spršku dostal on (je podroben speciálnímu otužovacímu výcviku). Po chvíli se ze stanů vyrojili vedoucí a začali obcházet stany. Moji malí včelí hmyzové noc přežívali v míru. Jen ráno bylo opravdu trošku šok. Myslím, že pro všechny.

Nešlo jen o to, že na rozcvičce jsme se téměř marně snažily zahřát, horší bylo, že ani budíček nebyl. Lépe řečeno byl jiný. Zvoneček nebyl a fanfára byla na trumpetu. A písničky hrály z malého přehrávače, který Matěj donesl ke klukům. Tudíž děsivé zjištění č. 1: Nejde elektřina. Brzy jsme se včas seznámili s dalším úskalím vyplývajícím ze zjištění č. 1, a to, že voda na zuby je na příděl. Tedy děsivé zjištění č. 2: Není dostatek vody.

Takto začal nás několikadenní Americký středověk

Marie Trunečková (Včelky)